Postup výroby
Postup výroby dřevěného uhlí ve stojatém milíři německého typu - cca 17. - 18. stol.
Úspěšné vypálení milíře záviselo již od počátku na umístění a úpravě uhliště. Místo muselo být snadněji dostupné pro dovoz dříví pro pálení a poté následný odvoz dřevěného uhlí. Uhliště se muselo nacházet v blízkosti vodního zdroje a čím větší mělo přirozenou ochranu před působením větru tím lépe. Za nevhodnou půdu pro zakládání uhlišť byla považována písčitá a kamenitá půda.
Uhliště mívalo kruhový půdorys jehož průměr závisel na velikosti milíře. Uprostřed se do země zatloukly 3 - 4 tyče cca 20 - 25 cm od sebe. Prostor mezi nimi se vyplňoval snadno hořlavým materiálem, nejčastěji chrastím. Tím byla ukončena stavba „krále“. Poté se začalo rovnat první patro milíře. Na něj se stavělo druhé, třetí, popř. další patro (viz. řez stojatým milířem). Polena se kladla hustě vedle sebe a vzniklé vzduchové kapsy byly zaplňovány třískami či menšími polínky. Polena nebyla stavěna kolmo k zemi, ale mírně zešikma. V posledním patře polena takřka ležela. K pokrytí milíře v první vrstvě se používalo různého materiálu jako chvojí, sláma, listí, rákos, kapradí apod. Tato vrstva měla při sesedání milíře zabránit propadávání nežádoucích příměsí do dřevěného uhlí. Na první vrstvu se do druhé vrstvy kladly drny pažitem do milíře. Poslední vrstvu tvořila hlína často míchaná se zbylým mourem z předchozích pálení. Drnová a hliněná vrstva sloužily k zamezení přístupu vzduchu do milíře, ale po celou dobu pálení si musely zachovávat poddajnost.
Samotný výpal milíře lze rozdělit do několika stádií: zapálení, předehřívání, vlastní pálení, chladnutí a rozebírání. K zapálení milíře v králi docházelo v časných ranních hodinách. Důvod byl prozaický. Dle unikajícího kouře se poznalo kde milíř netěsní. Po vyhoření náplně krále se celý prostor opět naplnil snadněji hořlavým materiálem. To se opakovalo do té doby dokud se bílý kouř vycházející z čepce milíře nezměnil v kouř nahnědlý a posléze takřka bezbarvý zapáchající po dehtu. To se prostor krále opět zaplnil hořlavým materiálem a čepec se přikryl hlínou popř. hlínou s mourem. Po předehřátí a zakrytí čepce milíře se pálení a šíření ohně v milíři řídilo vytvářením a ucpáváním dymníků od svrchu dolů. Během pálení milíře se objem dřeva zmenšuje cca o 30 - 40 %. Proto během procesu docházelo k sesedání milíře. Uhlíř dle barvy vycházející z dymníků poznával jak dalece a kde v milíři je dříví zuhleno. Po vlastním pálení nastala fáze chladnutí milíře. Ta trvala cca 24 hodin přičemž muselo být zabráněno jakémukoli přístupu vzduchu do milíře. Poté se milíř postupně rozebíral a uhlí se třídilo.